Byla postavena podle projektu Josefa Gočára v letech 1912-14 pro nájemce a později majitele libodřického velkostatku Adolfa Bauera, který ve vile pobýval do roku 1929, kdy zemřel na cukrovku. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Vilu dále spravoval Antonín Illmann. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci.      

V prosinci 2002 ji obec prodala Nadaci českého kubismu,jejímž cílem bylo vilu zrekonstruovat a vrátit jí pokud možno co nejvěrněji její původní podobu. 1. fáze oprav proběhla v letech 2005 – 2007 a jejím předmětem byla celková stavební rekonstrukce zchátralého objektu. 2. fáze následovala v letech 2008 – 2010.

28.6.2008 byla vila otevřena pro veřejnost.V expozici se nachází dochované prvky interiérů a vnitřní zařízení, především zařízení koupelny, krb, schodiště, kotel ústředního topení, prádelna, dřevěná vestavěná skříň a knihovna. Při rekonstrukci byly objeveny vzorky tapet, podle nich se vyrobily repliky. Většina vybavení však byla ztracena. Není známá žádná dochovaná fotografie interiérů.Ve vile se nachází největší sbírka kubistické keramiky na světě. Je získaná dlouhodobě od soukromého sběratele.

Od května až do listopadu 2009 se stavělo oplocení vily s překrásnými kubistickými vstupními branami dle původního návrhu J. Gočára. Velkých změn se dočkala také zahrada. Dominantou zahrady je romantická replika kubistického altánu, vyrobená podle předlohy architekta Josefa Gočára.

A tak máme v naší vesnici všemi odborníky z řad architektů i památkářů oceňovaný čistý historický skvost.

Od 1.1.2018 je vila uzavřena.